Vítáme Vás na stránkách chovatelské stanice Staffordshire Bull Terrier ELLEN-STAFF

SISI Z MAŘENICKÉ FOŘTOVNY

14. srpna 2009 v 22:43 |  In memoriam
Sisi byl můj v pořadí druhý pes. Byla to úžasná modrá žíhaná fenečka Amerického Stafordšírského teriéra. Narodila se 21.9.1997. Přivezla jsem si ji z chovné stanice Z Mařenické fořtovny od chovatele Ing. Jana Loudy, poradce chovu AST. Dali jsme jí jméno Eny.

Do tří let věku byla v absolutním pořádku. Pak se ale pozvolna začala projevovat její genová indispozice. Měla vynikající povahu, obzvlášť milovala děti a to všechny. Absolvovali jsme spolu i několik výstav v letech 2000 a 2001 s výsledkem VD4, VD2, V a V3. V roce 2000 jsem s Eny úspěšně složila barvářské zkoušky honičů v I.ceně a barvářské zkoušky v II.ceně. V té době jsme mezi myslivci byli opravu rarita. Mezi jezevčíky a basety jsme opravdu vyčnívali. Splnila dokonce i chovný svod a byla doporučena k chovu.
A pak do šlo od desíti k pěti. Náše holčička přestávala koordinovat své pohyby, zadní nožky si dělaly co chtěly, vypadala jako štěňátko, které se teprve učí chodit. Tak jsem se spojila s veterinární klinikou v Brně. Tam již o tomto problému amstafů věděli. Říkali tomu "houpací koník". Enynka se skutečně nakláněla ze strany na stranu. Po domluvě za námi přijel MVDr. Hanzlíček z Brněnské kliniky. Udělal naší princezně odběry a testy, také si jí natáčel na video a ortel byl strašlivý. Oznámil mi, že s tímto genetickým postižením máme počítat, že pejsek vydrží žít maximálně 6 až 8 let /v té době bylo Enynce 5 let/ a lék neexistuje. Popsal mi, jak bude tato nemoc pokračovat, že fenečka vlastně přestane ovládat celé své tělo. Jediné pozitivní bylo, že takto postižení amstafové nepociťují bolest a svůj handicap si neuvědomují. Její nemoc se jmenuje cerebellární ataxie. V současné době je to velmi diskutované téma u chovatelů AST. Dnes již existují podobně jako u stafíků testy DNA na tuto nemoc.
Bohužel pan doktor měl pravdu a nemoc postupovala, dělali jsme vše, abychom naší princezně život zpříjemnili a ulehčili jejímu onemocnění. Enynka prožila úžasný život a vnesla do toho našeho mnoho světla a lásky, ale bohužel se s námi rozloučila dne 13. dubna 2008 ve věku 10 let a 7 měsíců, což bylo daleko víc, než jí bylo předpovídáno. Její odchod mě přivedl k jedné duležité věci - další pejsek bude opět "velkohlavý", ale již menší velikosti a hlavně geneticky čistý!!! A to je přesně Stafordšírský bulteriér, splňuje všechna má přání a požadavky.
Nikdy na tebe nezapomeneme.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama